V Strakonicích za oltářem 

leží dudy i s dudářem,

kdo nevěří,ať tam běží,

snad tam dudy ještě leží.

My jsme malí ušáci,

nemáme nic na práci,

trénujeme běhy, skoky,

přes pařezy, přes potoky.

Trénujeme kotouly,

nekoukáme na bouli.

Hody, hody, doprovody,

dejte vejce malovaný,

nedáte-li malovaný,

dejte aspoň bílý,

slepička vám snese jiný. 

Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy,

dříve než se vlády chopí, vystrkuje periskopy.

Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly,

ty mu zase dolů hlásí čerstvé zprávy o počasí. 

Kočka leze dírou,

pes oknem, pes oknem,

nebude-lí pršet nezmoknem,

nebude-lí pršet nezmoknem.

Co je knížka? Je to živá

bílých listů hromádka.

V ní si všechno hraje, zpívá,

ptáci, lidi, zvířátka. 

A svět dětem vždycky znova

do té pohádky se schová. 

List obrátit stačí však 

a rázem nám před oči 

kousek světa vyskočí,

tu květ, Slunce nebo pták.